Krumlov potřebuje návštěvníky. Stejně jako učitele, zdravotníky a stálé sousedy. Kde leží hranice mezi poctivým přivýdělkem a neřízenou přeměnou bytů na celoroční hotely?
Krumlov byl, je a bude turistickým městem. Mnoha místním lidem dává turismus práci, jiným pomáhá podnikat nebo si přivydělat pronájmem pokoje či části vlastního domu.
Podle společnosti AirDNA, která globálně sbírá a analyzuje data o trhu krátkodobých pronájmů z platforem jako Airbnb či Booking, bylo v roce 2026 v Krumlově evidováno přibližně 230 aktivních nabídek ubytování. To číslo v průběhu roku kolísá – někdy jich bývá i přes 300, mimo sezónu nabídka poklesne. Téměř dvě třetiny z nich tvořily celé byty nebo domy, nikoli pouze sdílené pokoje.
A to se propisuje do charakteru celého města.
Dopady na místní komunitu: Ceny, dostupnost a sousedské vztahy
Když se v Krumlově mluví o vlivu krátkodobých pronájmů, nejčastěji se řeší, že ceny nemovitostí a nájmů vystřelily do nebes. To je však jen jedna část problému. Tou druhou – a pro fungování města možná ještě vážnější – je samotná fyzická nedostupnost bydlení.
Učitelé, zdravotníci, zaměstnanci místních služeb nebo mladé rodiny dnes v Krumlově nenarážejí jen na to, že je nájemné vysoké. Ony tu ty volné byty k trvalému bydlení zkrátka nejsou. Ony tu chybí. Každý byt, který celoročně slouží výhradně turistickému provozu, chybí v nabídce pro někoho, kdo by v Krumlově chtěl žít, pracovat a vychovávat děti.
S tím souvisí i postupná proměna sousedských vztahů a komunitního života. Charakter města totiž netvoří jen opravené fasády. Tvoří ho lidé, kteří v něm žijí. Kteří ten prostor zabydlí a naplní životem. Kteří se znají, potkávají se v ulicích, chodí do knihovny, do ZUŠky, na rodičovské schůzky, ale i na kafe, na zmrzku nebo na pivo. A starají se o své okolí.
Pokud se ze stálých sousedů v bytovém domě stane nekončící řada měnících se hostů, mění se i celková atmosféra: přibývá zátěže pro společné prostory, přibývá hluku a odpadu, zatímco běžný sousedský život vyprchává. A když z města vyprchá život a zůstanou tu jenom ty krásně opravené fasády, tak ten kus světa přestává být živoucí obcí („polis“) a stává se kulisou. Občas mívám pocit, že už se nám to v Krumlově děje. A radost z toho nemám ani trochu.
Rozlišujme mezi přivýdělkem a komerčním ubytovatelem
Pokud rodina či senior v Krumlově pronajme volný pokoj ve svém domě nebo odjede na čtrnáct dní na dovolenou a během té doby zpřístupní svůj byt turistům, jde o klasickou sdílenou ekonomiku. Je to přivýdělek k platu či důchodu, který pomáhá místním lidem zvládat vysoké životní náklady a udržovat často památkově chráněné nemovitosti. Naprosto chápu všechny, kteří v té nejhorečnější turistické sezóně Krumlov opustí, odjedou na chatu na Lipno a svůj byt přes léto pronajímají.
Něco úplně jiného ale je, když jsou celé bytové jednotky v rezidenčních domech skupovány za účelem celoročního komerčního provozu jako anonymní hotelové pokoje. V takovém případě se z bytu stává pouze finanční produkt. Mizí z něj dlouhodobý nájemník a místo něj se v něm každé dva dny střídají noví návštěvníci. Ne, Krumlov na tom ještě zdaleka není tak špatně jako Praha a její vyšší tisíce bytů v nabídkách ubytovacích platforem (odhadem přes 10 000 bytů). O to více bychom ale měli dbát na to, abychom pražskému scénáři zabránili, dokud ještě máme čas.
Je třeba otevřít věcnou debatu o tom, kde leží hranice mezi sousedskou výpomocí a neřízenou transformací obytných čtvrtí na turistické resorty.
Jakou cestou se vydat?
Bylo by snadné slibovat rychlá řešení nebo plošné zákazy. Realita je však složitější – klíčová legislativa vzniká na úrovni státu a pravomoci samospráv jsou omezené. Zároveň je ale škoda rezignovat a tvrdit, že město nemá vůbec žádné páky na to, jak vývoj usměrňovat. V zahraničí i v jiných českých městech se postupně ukazují zajímavé přístupy, které stojí za to v Krumlově otevřít a prodiskutovat.
- Využijme turismus efektivněji: Krumlov vybírá od návštěvníků poplatek z pobytu. Nabízí se otázka, zda by nedávalo smysl vytvořit něco jako „Městský fond bydlení“ a směřovat do něj garantovanou část takto vybraných prostředků. Tedy zpět k občanům v podobě investic do výstavby nových obecních bytů, oprav stávajícího městského fondu nebo podpory bydlení pro klíčové profese.
- Nabízejme alternativu v podobě městské nájemní agentury: Pro spoustu majitelů bytů bývá náročné řešit rizika spojená s běžnými nájemníky, a proto raději volí službu Airbnb. Zároveň však platí, že agenda s tím spojená (inzerce, komunikace s hosty, úklid, opravy) také není jednoduchá a mnohé pronajímatele stojí čas, prostředky i klidné spaní. Jiné majitele zase starosti s pronájmem odradí natolik, že nemovitosti nechávají raději neobydlené. Městská nájemní agentura může oslovit i ty vlastníky, kteří dnes nepronajímají vůbec a nechávají byty či domy prázdné kvůli strachu z neplatičů. Pokud by město dokázalo garantovat pravidelný nájem i údržbu a byt si pro své potřeby od vlastníka pronajímalo, získal by takový majitel jistotu i celoroční příjem. A bez nervů. Město by na oplátku získalo dostupný byt třeba pro začínajícího učitele či zdravotní sestru.
- Narovnejme podmínky a zlepšeme kontrolu: Ubytovací služby v běžných bytových domech často podléhají jiným nárokům než hotely či penziony. Pojďme vést věcnou debatu o tom, jak důsledněji dohlížet na dodržování stavebních, hygienických i poplatkových pravidel, aby místní obyvatelé a podnikatelé nedopláceli na ty, kteří systém obcházejí. Že to jde, ukázali Zelení na Praze 3, kteří krátkodobě pronajímané byty do běžného užívání vrátili.
- Nejsme v tom sami: Krumlov řeší podobný tlak jako Praha či Kutná Hora (a Telč a Litomyšl a Mikulov a Kroměříž…). Společný hlas historických a turisticky zatížených měst směrem k vládě a Parlamentu by mohl pomoci k úpravě legislativy tak, aby obce dostaly do rukou flexibilnější nástroje. Strana Zelených má ve Sněmovně dvě poslankyně – Gabrielu Svárovskou a Irenu Ferčíkovou Konečnou, které by v tom určitě mohly pomoci.
- Ani v Evropě v tom nejsme sami: Stejné problémy řeší i mnohá další města a příklady dobré praxe tu jsou: Amsterdam krátkodobé pronájmy omezil, Barcelona ztížila licenční podmínky a Berlín zavedl pokuty.
Místo k žití
Vrátím se k úvodu: Krumlov je klenot. Krumlov byl, je a bude cílem turistů z celého světa. Slovy vynálezce moderní turistiky: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.
Turismus ke Krumlovu neodmyslitelně patří a turisté k nám přijedou, ať chceme, nebo nechceme. Proti tomu nenaděláme nic. Jak však s tímto přílivem turistů naložíme, to záleží jenom na nás – to už ve svých rukou máme.
Pokud má být Krumlov fungujícím a živým městem i za deset nebo dvacet let, nemůže se proměnit v pouhý skanzen bez stálých obyvatel. Musíme hledat rovnováhu. Byt by měl sloužit v první řadě jako domov pro lidi, kteří zde žijí a pracují. Pro ty, kteří z načančaných filmových kulis udělají místo bující životem. Místo k žití. My, kteří tu žijeme dnes, bychom měli udělat vše, co je v našich silách, aby Krumlov tím místem k žití zůstal.
Jak tyto možné cesty vnímáte vy? Která z nich vám dává největší smysl? Nebo vidíte úplně jiné možnosti, jak problém s dostupností bydlení v Krumlově řešit? Budeme rádi za vaše názory v diskusi.
Autor: Jan Jirka, Kateřina Kuchtová